Home > Zájezdy Barma > TOP Barma > Historie - Junta (1962-1988) > Historie - Junta (1988-2010)

Barma (Myanmar) - Historie
Junta (1988-2010)

Období nové junty (1988-2010)

Vojenským převratem se v Barmě dostala k vládě junta, která se 18. září 1988 ustavila jako Statní rada pro obnovení zákonnosti a pořádku. Bezprostředně po převzetí moci junta zrušila platnost ústavy a obnovila cenzuru. V zemi byl vyhlášen výjimečný stav, uzavřeny školy a veškerá veřejná zařízení. Místa ve státní správě i v orgánech správních celků byla hromadně obsazována příslušníky armády. 20. září junta ze svých členů sestavila novou vládu. Předseda junty So Maun se stal novým premiérem země.
Junta odstoupila od socialistické politiky, opustila program Barmské cesty k socialismu a název státu změnila zpět na Barmský svaz. Proklamovanými cíly junty bylo znovuobnovení pořádku v zemi a uspořádání voleb do nového Lidového shromáždění. Byl zrušen systém jediné vládní strany a povoleno zakládat strany nové. V červnu 1989 Junta změnila oficiální název státu na Myanmarský svaz. Myanmar je česká transkripce jména země v barmštině. Nicméně s touto změnou opozice nesouhasila a dále prosazovala použivání názvu Barma. Sestavení prozatímní civilní vlády ale junta odmítala. Část ze stoupenců opozičního hnutí ale slibům junty o přechodu k demokracii neuvěřila. Hlavně studenti se přidávali k protivládním organizacím Monů, Karenů, Šanů a komunistů či odcházeli do zahraniční. Vyostřil se také spor mezi sanghou a juntou, která odsoudila několik buddhistických mnichů za účast v opozičním hnutí a sanghu obviňovala z poskytování úkrytu pro členy opozice.
Podle nového volebního zákona nesměli v nadcházejících volbách kandidovat státní zaměstnanci (ani představitelé armády), členové náboženských řádů a osoby spjaté s ilegálními organizacemi. Představitelé opozice Aun Ďi, Tin U a Aun Schan Su Ťij založili v září 1988 Národní ligu pro demokracii, která se brzy stala hlavní opoziční stranou v zemi.
Obrovskou podporu veřejnosti získala především Aun Schan Su Ťij, která byla zastánkyní nenásilné opoziční politiky po vzoru Mahátma Gándhího. Aun Schan Su Ťij se neúspěšně pokoušela navázat s juntou dialog. Junta se naopak rostoucí popularity opoziční vůdkyně obávala a pokoušela se její předvolební kampaň zastavit. Vojáci často narušovali její projevy a bránili lidem v účasti na shromážděních, kde měla Aun Schan Su Ťij vystoupit. Odpor junty v červenci 1989 vyústil v internaci Aun Schan Su Ťij a zákaz její účasti ve volbách. Další z představitelů Národní ligy pro demokracii Tin U byl uvězněn a odsouzen na dobu tří let.
Samotné volby se konaly 27. května 1990 a proběhly bez vnějšího zasahování junty. Jednoznačným vítězem voleb se stala Národní liga pro demokracii, která ve volbách získala 60% veškerých hlasů a zajistila si tak výraznou většinu křesel v Lidovém shromáždění. Reakce junty byla překvapivá - junta volební výsledky neuznala a po volbách odmítla předat vládu vítězné politické straně. Zástupci junty prohlásili, že ve volbách bylo zvoleno pouze Ústavodárné shromáždění, které má připravit návrh nové ústavy. Bezprostředně po volbách následovalo obnovení omezení a opatření junty. Na stížnosti a výzvy opozice nebrala junta ohled. Při policejním zásahu proti demonstaci v Mandalaji 8. srpna 1990 zahynuli čtyři lidé, z toho dva buddhističtí mniši.
Tento incident vyvolal rozsáhlý odpor představitelů místní sanghy. Jejich odpor posléze přešel v otevřený bojkot armády, který se rychle rozšířil i do ostatních částí země. Sangha přestala pro vojenské jednotky vykonávat rituály či přijímat jejich dary. Řád trval na bezpodmínečné omluvě junty a propuštění uvězněných mnichů. Junta reagovala persekucemi a vlnou razií. Vojáci obklíčili kláštery a zadrželi řadu mnichů, obviněných z protivládních aktivit. Vlivem těchto razantních kroků odpor sanghy postupně ustal.
Na počátku devadesátých let se v důsledku restrikcí a systematického potlačování svobod výrazně omezila i činnost Národní ligy pro demokracii. I přes protesty ze zahraniční byla Aun Schan Su Ťij stále držena v domácím vězení. Roku 1991 získala Nobelovu cenu míru. Na hranicích s Thajskem založila Národní liga pro demokracii vlastní Národní koaliční vládu Barmského svazu, jako sice legitimní, ale bezmocnou protiváhu junty.
V dubnu 1992 se So Maun vzdal svého úřadu a ve funkci premiéra jej vystřídal Than Šwei. Četné spekulace ale uvádějí, že politický vývoj v zemi stále zpovzdálí organizoval Nei Win. S nástupem Than Šweie došlo k uvolnění některých opatření. Během roku 1992 bylo zrušeno stanné právo, propuštěny stovky politických vězňů a znovuotevřeny vysoké školy. Than Šwei se rozhodl svolat Národní shromáždění, které mělo vypracovat návrh nového ústavního zákona. Z členů Národního shromáždění, jmenovaných v červenci 1992, představovali kandidáti zvolení v předešlých volbách pouze menšinovou část. Poprvé Shromáždění zasedalo v lednu 1993 v Rangúnu. Brzy se však ukázalo, že junta odmítá s opozicí o podobě nové ústavy jednat. Národní liga pro demokracii se proti tomuto postupu v listopadu 1995 ohradila, ale bez výsledku. Zástupci strany tedy přestali na zasedání Shromáždění docházet a po pár dnech byli vyloučeni. Národní shromáždění přerušilo svou činnost v červnu 1996 a opět se sešlo až v srpnu 2003.
Významného pokroku dosáhla junta v občanské válce. Během let 1989-1997 uzavřela příměří s převážnou většinou ozbrojených protivládních organizací, které ovládaly téměř 60% země. Jeden z důvodů pro náhlé uzavření příměří představoval rozpad Komunistické strany v dubnu 1989. Zároveň také byli povstalci vleklým konfliktem vyčerpáni a ztráceli i podporu ze zahraničí. Klíčovým momentem bylo podepsání dohody o příměří s armádou Kačjinů v říjnu 1993. Tato dohoda otevřela cestu k uzavření dalších příměří s organizacemi Kajaů a Monů. Junta vedla také neúspěšná jednání s ozbrojenými organizacemi Karenů, které dosud stále nepřestaly v protivládním boji. V současné době čelí rostoucímu náporu barmské armády a spousta Karenů již kvůli bojům opustila své domovy. Počet Karenů, kteří uprchli přes hranice do Thajska, je odhadován na stovky tisíc. Tito Karenové dnes žijí v thajských uprchlických táborech nebo i ilegálně mimo ně. V souvislosti s postupem junty proti Karenům se někdy hovoří o etnické čistce.
Dohody o příměří umožňovaly povstalcům dále spravovat svá území a ponechat si zbraně. Junta se naopak zavázala přispívat na rozvoj těchto území. Dohody o příměří také výrazně přispěly ke stabilizaci vnitropolitické situace, ale neodstranily příčiny, které etnické menšiny vedly ke vstupu do občanské války - požadavek na federativní uspořádání Barmy a ochranu před postupnou barmanizací. Vojenský režim upevňuje a dále posiluje vojenskou přítomnost na území etnických menšin.
V lednu 1996 se juntě vzdal i Kchun Sa, "opiový magnát" a velitel celé armády, která v pohraničních oblastech Šanského státu vyráběla a pašovala heroin. Kchun Sa byl údajně internován v Rangúnu, ale junta jej posléze odmítla vydat do USA. Neoficiální informace poukazují na možné spojení armádních složek s obchodem s narkotiky.
V září 1993 junta založila Sdružení rozvoje a solidarity Svazu. Jedná se o sociální a nepolitickou organizaci, ale samo členství se stalo podmínkou k zaměstnání ve státní správě. Sdružení pořádá akce na podporu junty a veřejně kritizuje Národní ligu pro demokracii a její představitele.
Roku 1994 Aun Schan Su Ťij v domácím vězení dvakrát navštívili představitelé junty, ale vzájemné rozhovory patrně konkrétní výsledky nepřinesly. Aun Schan Su Ťij byla z domácího vězení propuštěna v červenci 1995. Není přesně známo, co juntu k propuštění vedlo, v pozadí ale mohly být hospodářské sankce či tlak ze zahraničí. Ani po letech v internaci neztratila Aun Schan Su Ťij podporu obyvatel. Lidé se shromažďovali u jejího domu, kde Aun Schan Su Ťij promlouvala a přítomné povzbuzovala. Popularita těchto setkání rostla, což juntu přimělo k opětovnému zásahu. Ve sdělovacích prostředních byla Aun Schan Su Ťij ostře napadána a její příznivci zastrašováni. Mnozí studenti se začali bouřit a vysoké školy byly opět uzavřeny. V roce 1996 byla pod dvacetiletým trestem účast na shromážděních s Aun Schan Su Ťij přísně zakázána. Téhož roku se Národní liga pro demokracii pokusila uspořádat v Rangúnu sjezd, ale delegáty strany zatkla policie.
V průběhu 90. let přijaly některé země, v čele se Spojenými státy, Kanadou a státy Evropské unie, další sankce vůči barmskému režimu. Na druhou stranu Barma posilovala své vztahy s některými asijskými zeměmi, zejména Indií a Čínou, které prosazovaly postoj, že další sankce nebo mezinárodní tlak nepovedou k výraznější změně situace v zemi. 23. června 1997 vstoupila Barma do organizace ASEAN.
V listopadu 1997 došlo ke změnám uvnitř junty, kterou opustilo několik členů, formálně obviněných z korupce. Junta se nově ustavila jako Státní rada míru a rozvoje. Nová junta měla 19 členů, z toho 15 nejvyšších představitelů armády. Svůj dřívější vliv si Than Šwei, spolu s Maun Eiem a Kchin Ňjunem udrželi i v nové juntě. V srpnu 2003 zaujal Than Šwei obnovenou funkci hlavy státu. V Barmě se rapidně zvyšovaly výdaje na armádu i celkový počet příslušníků ozbrojených sil.
Vliv Národní ligy pro demokracii se důsledkem nekompromisních opatření režimu zeslaboval. Strana neměla přístup do sdělovacích prostředků a nemohla ani publikovat své vlastní materiály, čímž ztrácela kontakt s veřejností. Obyvatelům byly vnucovány petice, které měly řádně zvolené kandidáty strany zbavit mandátu. Vlivem represí ze strany mnoho členů vystoupilo, další přišli o zaměstnání a jejich děti byly vyloučeny ze škol. Vedení Národní ligy pro demokracii se v srpnu 1998 rozhodlo svolat Lidové shromáždění, které bylo zvoleno ve volbách roku 1990. Tento záměr ale přerušila rozsáhlá vlna zatýkání. Junta odepřela vážně nemocnému Michaelovi Arisovi, manželovi Aun Schan Su Ťij, vstup do země (s odvoláním na to, že není schopna zajistit mu adekvátní lékařskou péči). Michael Aris zemřel v březnu 1999. V září 2000 byla Aun Schan Su Ťij znovu internována v domácím vězení. Patrně jako výsledek trvalého tlaku ze zahraničí byla Aun Schan Su Ťij v květnu 2002 opět propuštěna. Po svém propuštění dále pokračovala v opoziční činnosti a cestách po celé Barmě. 30 května 2003 při jednom ze setkání poblíž osady Dipeyn zaútočila na Aun Schan Su Ťij a přítomné posluchače skupina mladíků. Toho dne byly zabity stovky lidí, pachatelé dopadeni nebyli. Sama Aun Schan Su Ťij napadení přežila. Po této události byla Aun Schan Su Ťij z důvodu osobní ochrany znovu internována.
V srpnu 2003 junta zveřejnila nový program Cestovní mapa k demokracii. Tento program obsahoval opětovné svolání Národního shromáždění, které mělo dokončit návrh ústavy. Hotová ústava měla být schválena v lidovém referendu a po referendu měly následovat volby do Lidového shromáždění. Obnoveného zasedání Národního shromáždění se mohly účastnit pouze vybrané menší politické strany. Delegáti řady stran, které regulérně zvítězily ve volbách, do něj přizváni nebyli. Zasedání Národního shromáždění bylo po krátkém čase opět odročeno. Cestovní mapa k demokracii nepočítá s širší spoluúčastí Národní ligy pro demokracii a nezahrnuje ani bližší termín realizace jednotlivých kroků.
V říjnu 2004 nahradil Sou Win v úřadu premiéra země Kchin Ňjuna, který byl formálně obviněn z korupce a internován v domácím vězení. Odvolání Kchin Ňjuna je patrně výsledek vnitřních sporů uvnitř junty. Kchin Ňjun je totiž označován jako zastánce umírněnějšího přístupu k opozici a Than Šwei naopak jako iniciátor tvrdého kurzu.
V únoru 2005 bylo znovu svoláno zasedání Národního shromáždění, které zasedalo až do ledna 2006. V listopadu 2005 byla internace Aun Schan Su Ťij opět prodloužena. Spolu s vlivem se ztrácí i samotná struktura Národní ligy pro demokracii. 80% členů dřívějšího vedení strany se ocitlo ve vězení nebo z funkce odstoupilo.
V listopadu 2005 byly vládní úřady a ministerstva přestěhovány do nového hlavního města Neipyjto poblíž Pjinmany. Příčiny tohoto rozhodnutí nejsou známy, ale jako nejpravděpodobnější důvod se jeví jeho výhodná strategická poloha uvnitř země. Nové hlavní město Neipyjto bylo slavnostně otevřeno 27. března 2006.
V listopadu 2006 oznámila Mezinárodní organizace práce, že podá žádost k Mezinárodnímu soudnímu dvoru, aby se zabýval jednáním členů barmské junty na základě obvinění ze zločinů proti lidskosti. Důvodem této žádosti bylo nesnižující se použití nucené práce ze strany barmské armády. Podle odhadů je v Barmě nucené práci podroben téměř milion obyvatel.
15. srpna 2007 došlo v Barmě k náhlému a velmi prudkému zvýšení cen pohonných hmot, poté co junta neohlášeně odstranila subvence pro paliva. Do jednoho týdne vzrostly ceny nafty a benzínu až o 100% a cena stlačeného zemního plynu, používaného v autobusové dopravě, až na pětinásobek původní ceny. Zvýšení transportních nákladů se rychle projevilo nárůstem cen potravin a jiných základních komodit.
Tento krok junty vyvolal obrovskou vlnu nespokojenosti a mnoho lidí vyšlo do ulic. Junta se snažila protesty ukončit již v počátku a nasadila proti protestujícím bezpečností síly. Následoval tvrdý zákrok bezpečnostních složek, při němž byly zbity a zatčeny stovky lidí. Zásah bezpečnostních sil byl provázen také raziemi a rozsáhlým pátráním po vůdcích a organizátorech protestů, kteří byli nuceni se skrývat. Nekompromisní postup junty nakonec vedl k přechodnému oslabení protestních akcí. K obnovení protestů došlo ve chvíli, kdy se do nich zapojila velká řada buddhistických mnichů. Mniši se v protestním průvodu objevili poprvé již 28. srpna. K vyhrocení celé situace došlo 5. září, kdy barmské bezpečností síly, za použití násilí, slzného plynu a varovné střelby, zasáhly proti demonstraci v jednom menším městě nedaleko Mandalaje. Tato událost vyvolala všeobecné pobouření a celá řada mnichů začala volat po omluvě za násilí, propuštění všech zadržovaných demonstrantů a politických vězňů a opatřeních ke zmírnění důsledků prudkého zvýšení ceny paliv. Mniši hrozili, že začnou bojkotovat almužny od členů vojenského režimu. Juntě bylo uloženo ultimátum do 17. září 2007.
Do určeného dne ale junta na žádost buddhistických mnichů nezareagovala, a ti tak 18. září vyšli do ulic. Protesty mnichů rychle nabývaly na síle a šířily se po celé zemi. Těmto protestům se podle šafránové barvy rouch buddhistických mnichů začalo přezdívat Šafránová revoluce. Junta zpočátku proti protestním akcím vedeným mnichy nijak nezasahovala. Skupině demonstrantů se dokonce podařilo setkat se s Aun Schan Su Ťij. Vynořily se také zprávy o údajné nejednotnosti uvnitř barmských ozbrojených sil, ohledně postupu v nastalé situaci. Žádné z těchto zpráv ale nebyly potvrzeny. K zástupům demonstrujících buddhistických mnichů se postupně začali přidávat také další obyvatelé Barmy a 24. září protestovalo v ulicích Rangúnu již více jak 100 tisíc lidí.
25. září junta uvalila zákaz vycházení ve večerních hodinách a zakázala jakékoliv shromažďování více jak pěti osob. Do ulic větších městech byly znovu povolány bezpečnostní síly, včetně bojových jednotek z konfliktních oblastí. Junta se připravovala na opětovné potlačení protestů a objevily se i spekulace o tom, že se chystá infiltrovat demonstrace, aby rozpoutala násilí. 26. září junta proti pokračujícím demonstracím zasáhla. Povolané jednotky rozehnaly demonstrace slzným plynem, násilím a střelbou, při které bylo několik lidí zabito a mnoho dalších zraněno. Jednou z obětí střelby se stal také japonský televizní reportér. Tvrdý zákrok proti demonstracím byl provázen raziemi v desítkách klášterů. Několik klášterů bezpečnostní síly obsadily a řada mnichů byla napadena, těžce zbita a odvezena pryč. V řadě měst byly uzavřeny školy, vládní úřady a obchody. Znovu se také rozběhlo pátrání po prominentních členech opozice. Junta se snažila zabránit šíření informací a záběrů z protestních akcí a podnikla řadu opatření, až 29. září úplně přerušila internetové připojení země. I přesto proud informací a záběrů o dění v zemi zcela neustal.
I v následujících dnech se lidé shromažďovali v ulicích a pokoušeli se pokračovat v demonstracích, vždy proti nim ale zakročily barmské jednotky. Protesty tak začaly ztrácet na síle, až po několika dnech zcela ustaly. Státní média zveřejnila oficiální údaje, podle nichž si zásah bezpečnostních sil vyžádal dohromady 10 obětí. Přímí účastníci demonstrací ale odhadují, že o život přišlo na 200 lidí. Během několika dnů bylo při hromadném zatýkání zadrženo na 6 000 osob, včetně asi 1 400 mnichů.
30. září Aun Schan Su Ťij opustila domácí vězení a setkala se se zvláštním vyslanec OSN pro Barmu Ibrahimem Gambarim. Následně Gambari vedl jednání s generálem Than Šweiem. 11. října vydala Rada bezpečnosti OSN prohlášení důrazně vybízející režim, aby propustil politické vězně, ukončil násilí proti civilistům a zahájil opravdový dialog. Evropská unie se 15. října usnesla na zákazu veškerého dovozu dřeva, kovů a drahokamů z Barmy. Také pohrozila zákazem všech investic, jestliže režim nepřistoupí na dialog s demokratickým hnutím.
V únoru 2008 junta veřejně oznámila, že proběhne referendum o přijetí nové ústavy, a také avizovala konání voleb v roce 2010.
3. května 2008 zasáhl Barmu cyklon nazvaný Nargis. Tento cyklon se utvořil v Bengálském zálivu a poté se pohyboval dále severovýchodním směrem. Jakmile se cyklon přiblížil k barmskému pobřeží, vyvolal až tři metry vysokou přílivovou vlnu, doprovázenou intenzivními srážkami a větrem o rychlosti 190-240 km/h. Obyvatelé pobřežních oblastí nebyli o nebezpečí blížícího se cyklonu informováni.
Právě vysoká přílivová vlna ničivě zasáhla nízko položené oblasti delty řeky Iravadi, které představují centrum pěstitelství rýže v Barmě a jsou proto hustě obydlené. Cyklon Nargis je považován za nejhorší přírodní katastrofu v barmských dějinách. Zanechal po sobě tisíce mrtvých a zraněných a nespočet zatopených a zničených vesnic. Přibližné odhady hovoří o 100-200 tisících mrtvých či pohřešovaných a více jak milionu obyvatel, kteří přišli o domov. Vážně poničena byla také rýžová políčka, tedy hlavní zdroj obživy místních obyvatel.
Podle výpovědí místních obyvatel junta na naléhavou situaci nereagovala a bezprostředně po úderu cyklonu nebyly do postižené oblasti vyslány žádné záchranné týmy ani armáda. Lidé v zasažené oblasti byli bez potravin, pitné vody a zdravotní péče, což vedlo k dalšímu prohlubování humanitární krize a šíření chorob.
Na půdě Rady bezpečnosti OSN byl návrh o přímé distribuci humanitární pomoci, kterým by bylo možno obejít postoj junty, zablokován Čínou. Po několika dnech od ničivého cyklonu požádala oficiálně barmská junta o mezinárodní humanitární pomoc a povolila přistání letadlům s materiální pomocí. Záhy ale junta distribuci materiální pomoci zásadně ztížila, když omezila udělování vstupních víz humanitárním pracovníkům. V důsledku toho proudila do Barmy zahraniční humanitární pomoc, kterou ale junta odmítala rozdělovat prostřednictvím zahraničních pracovníků. Vyskytla se i četná podezření, že junta část materiální pomoci zneužila. Teprve po příjezdu a jednáních s generálním tajemníkem OSN umožnila junta vstup humanitárních pracovníků do zasažených oblastí a tak humanitární pomoc začala proudit k potřebným. Celková škoda způsobená cyklonem Nargis byla odhadnuta na více jak 10 miliard amerických dolarů.
Referendum o nové ústavě bylo uspořádáno 10. května. V některých oblastech, kde byl jeho průběh narušen cyklonem Nargis, bylo odloženo o několik dnů. Po vyhodnocení referenda zveřejnila junta výsledky, v nichž se jednoznačná většina obyvatel vyslovila pro přijetí nové ústavy. Samo referendum bylo provázeno četnými zprávami o zastrašování obyvatel, podvodech s hlasovacími lístky a všeobecném nedostatku informací. Nová ústava, která by tak měla vstoupit v platnost, vyhrazuje čtvrtinu parlamentních křesel pro armádu a stanovuje, že Ministerstvo vnitřních záležitostí bude výhradně pod armádní kontrolou. Nová ústava také obsahuje podmínku, že ten, kdo uzavřel sňatek s cizincem/cizinkou, nemůže kandidovat na úřad prezidenta.
4. května 2009 přeplaval Američan John Yettaw jezero a dostal se tak nepozván do domu Aun Schan Su Ťij. V domě pak setrval po další dvě noci, než byl spolu s Aun Schan Su Ťij zadržen a internován ve věznici Insein poblíž Rangúnu. V důsledku příchodu tohoto Američana byla Aun Schan Su Ťij obviněna z porušení podmínek domácí vězení a hrozil jí trest až ve výši pěti let. Aun Schan Su Ťij mělo domácí vězení skončit 27. května. 11. srpna 2009 byla Aun Schan Su Ťij rozhodnutím soudu odsouzena k dalším 18 měsícům domácího vězení. Po jednáních se Spojenými státy byl Američanovi umožněn návrat domů. John Yettaw dodnes neuvedl pravý důvod svého jednání, objevily se tak názory, že se mohlo jednat o plán junty, jak prodloužit internaci Aun Schan Su Ťij a znemožnit jí tak účast v nadcházejících volbách.
Na začátku srpna 2009 vypukl konflikt v autonomní oblasti Kokang v Šanském státě. Došlo zde ke střetu mezi barmskou armádou, která Kokang obsadila, a armádami místních etnických skupin. Poté co boje ustaly se barmská armáda stáhla a do čela této správní oblasti dosadila více loajálního předsedu. V prvních dnech konfliktu uprchly tisíce tamějších obyvatel do sousední Číny. Vlna uprchlíků byla příčinou krátkodobého diplomatického sporu.
V říjnu 2010 barmská vláda zavedla novou vlajku, hymnu i oficiální název země, který nově zní Republika myanmarský svaz.

Volby 2010

Několik měsíců před ohlášeným termínem voleb junta přijala řadu volebních zákonů. Jeden z nich stanovil, že členy politických stran nemohou být lidé, kteří jsou v současné době ve výkonu trestu. Vedení Národní ligy pro demokracii tak muselo zvážit, zda ze svých řad vyloučí Aun Schan Su Ťij a další politické vězně, aby tuto podmínku splnilo a strana se tak mohla voleb zúčastnit. Zároveň také Národní liga pro demokracii apelovala na juntu, aby přijala ústavní změny vedoucí k oslabení vlivu armády, přizvala mezinárodní pozorovatele pro zajištění svobodného a regulérního průběhu voleb a v neposlední řadě propustila politické vězně včetně Aun Schan Su Ťij. Na tyto výzvy ale junta nereagovala a k požadovaným změnám nedošlo. Vedení Národní ligy pro demokracii tak rozhodlo, že se strana za těchto podmínek voleb účastnit nebude.
Voleb se nemohly zúčastnit osoby aktivně sloužící v armádě. Proto řada důstojníků i členů vlády na armádní pozice rezignovala a odešla do civilu. Junta zcela odmítla účast mezinárodních pozorovatelů i zahraničních novinářů. Avizované parlamentní volby se konaly 7. listopadu 2010. Několik dnů poté junta vyhlásila jednoznačným vítězem voleb Stranu svazové solidarity a rozvoje, která získala téměř 80% veškerých hlasů (jedná se o stranu nově vzniklou ze Sdružení rozvoje a solidarity Svazu, které ve svých řadách údajně sdružuje polovinu obyvatel Barmy). Výsledek voleb, nutno říci oprávněně, neuznali představitelé opozice, kteří hovoří o rozsáhlých volebních podvodech, které stojí v pozadí. Informací není mnoho, nicméně svědkové zmiňují falšování volebních hlasů, zastrašování či podplácení. Volby se setkaly s ostrou kritikou z úst řady diplomatů a vrcholných představitelů demokratických zemí.
Vítězná Strana svazové solidarity a rozvoje je úzce spjata s armádou a do pozadí odstupující juntou. Do voleb tuto stranu vedl předseda předchozí loutkové vlády Thein Sein, který se tak stal staronovým předsedou vlády. Po volbách se svých funkcí ujalo 30 ministrů, z nichž pouze 4 nemají vojenskou minulost a rovná polovina působila i v předešlé vojenské vládě. V zemi došlo prostřednictvím voleb k formální změně státního zřízení na prezidentskou republiku.
13. listopadu, krátce po zveřejnění volebních výsledků, byla Aun Schan Su Ťij propuštěna z domácího vězení (od obnovení její internace uplynulo 18 měsíců). Aun Schan Su Ťij se opět zapojila do prodemokratické činnosti, nicméně nově ustavená vláda zatím nejeví potřebu s opozicí jednat. Po volbách a propuštění Aun Schan Su Ťij projevily Spojenené státy ochotu jednat o případné úpravě sankcí.
Čtvrtina křesel v obou komorách parlamentu i regionálních shromážděních je vyhrazena pro příslušníky ozbrojených sil. Klíčová ministerstva spravedlnosti, vnitra či obrany nadále zůstala pod přímou správou armády. Nový parlament zvolil do úřadu prezidenta Thein Seina. Je možné, že zemi nadále z ústraní řídí vojenská junta v čele s Than Šweiem, který se voleb nezúčastnil.
Nově ustavený barmský parlament tvoří dvě sněmovny. Sněmovna národností (obdoba horní sněmovny) má 224 křesel, z nichž je 168 obsazeno zvolenými kandidáty a 56 je vyhrazeno pro armádou nominované zástupce. Sněmovna reprezentantů (obdoba dolní sněmovny) má 440 křesel, z nichž je 330 určeno voleným zástupcům a 110 připadá představitelům armády.
Parlamentní volby představovaly pátý krok z celkem sedmi-dílného programu Cestovní mapy k demokracii. Šestý a sedmý krok představuje zasedání zvolených představitelů a přechod v moderní a demokratickou zemi.