Královští bílí sloni

Ne každému se dostane privilegia setkat se bílým slonem. V roce 1895 takové setkání popsal v jednom časopise anglický kapitán Low následovně: "Romantické popisy nemají žádný protipól v realitě a bílý slon sám dokazuje že to je více nebo méně podvod. On není vůbec bílý, ale šedivý. Experti se mne pokouší přesvědčit že barva slona je poněkud popelavá a přenáší pozornost k růžovým očím a k bílým nehtům. Ale vše marně! Nepochybuji nyní a respektuji existenci této odchylky od obyčejného běhu přírody. Člověk který není zcela barvoslepý musí připustit, že ve stájích krále Siamu jsou sloni, jejichž barva, ačkoli není čistě bílá, si své pojmenování zaslouží..."

Přes netečné svědectví kapitána Lowa, je pojem bílého slona některými Evropany respektovaný více než Asijci. To nakonec vzdáleně odráží i řada čestných příjemců nejvyššího thajského vyznamenání - jedné z osmi tříd Řádu bílého slona, zavedeného v roce 1861. (Je málo známé, že nositelem tohoto vyznamenání byl i T.G.Masaryk.)

Četné a bohaté kulturní teorie se snaží vysvětlit existenci kultu bílého slona. Zvířata byla velmi ceněná Siamskými a Barmskými králi, jezdili na nich při státních příležitostech již ve 14. století králové Ceylonu (Srí Lanka) a Khmerské říše. Neobyčejná rarita bílého slona dala podnět vzniku názoru, že je to inkarnace "přinejmenším z některého pokročilého stádia cesty k Nirvaně."

Méně sporný pohled je, že bílý slon je "posvátným starým zvykem a vnějším znakem velikosti monarchie." Z tohoto důvodu byl vždy objev bílého slona, obzvláště na počátku panování monarchy, vykládán jako dobré znamení. Posli těchto "skvělých zpráv" byli proto přiměřeně odměněni. Podle jednoho záznamu z doby panování Krále Mongkuta (Rama IV - 1851-1868), posel "podstoupil příjemně bolavou operaci naplnění úst, uší a nosu zlatem."

Nejstarší zaznamenaný výskyt bílého slona byl v roce 1471 za Krále Borommatrailokkananta (1448-1487 ). Portugalský Jezuita Fernao Mendez Pinto uvádí v roce 1554 ve svých poznámkách ze svého šestiletého pobytu v Siamu, že Král Mahachakkaphat (1548-1569) byl titulován Phra Chao Chang Phuek-Pán Bílého Slona.

Král Mahachakkaphat měl ve svém 300 hlavém královském stádě sedm bílých slonů. Kvůli tomu vedl v roce 1549 žárlivý Barmský král Tabinshwehti z Pegu divoký útok proti Ayutthayskému království poté co byl odmítnut jeho požadavek na dar bílých slonů jako demonstrace vazalství.

Pintovi se dostalo privilegia sledovat průvod bílého slona přes Ayutthayu k pobřežnímu koupacímu pavilónu, ale stejně jako ostatní plebejci byl vyloučen z pozorování vlastních mycích obřadů. Uvádí, že: "velkolepé zvíře, ozdobené na hřbetu zlatou tkaninou se stříbrnými řetězy, předcházelo 160 koní a 83 slonů následováno skoro 40 couvajícími siamskými hodnostáři. Celý průvod se zmrazil kdykoli se bílý slon pozastavil a jeho exkrementy byly úzkostlivě uklizeny do zlatého kbelíku."

Ve starých zápisech ze 17. století najdeme časté zmínky o cestách Krále Narai Velkého (1656-1688) do jeho paláce v Luvo (Lopburi) kde dohlížel na masivní sloní lovy - opravdový sport králů Siamu. Proslavená dovednost Siamců v lovu a tréninku slonů byla motorem obrovského královského monopolu na obchod se slony s Indií. Ale bílí sloni, přestože je někdy můžeme spatřit na čabrakách a šarlatovém brokátu anglických kolonizátorů Indie, nikdy nebyli dostupní pro export.

Bílý slon nicméně pronikl do zahraničí později, ale v heraldické formě, když zdobil Siamskou národní vlajku v letech 1816 až 1917 (po ní následovala současná trikolóra). Starý design bílého slona na červeném pozadí zpodobňoval třetího bílého slona Krále Phuttaloetla, Rama II (1809-1824 ). Pravděpodobně nejjemnější albínský slon na západě byl Pawa (Barmská kráska) chovaný v Londýnské ZOO v roce 1926, krátce před jeho smrtí v USA.

Bílý slon nemusí být nutně vždy úplně albínský. Posouzení odstínu a umístění pigmentových skvrn je ale prvním krokem při rozhodování zda zvíře je opravdu bílý slon hodný krále, které je ochraňováno a ceněno nad všemi jinými majetky. Další rysy, které musí být také pečlivě zvažovány jsou kožní tóny (od žluté, přes černou, červenou, až k modrošedé). Ideální barva patra je růžová barva lotosového poupěte. Oči by měly být velké jako u krávy a bíle lemované. Uhlově černé duhovky jsou nejlepší ze všech, růžové nebo modré zabarvení je také velmi významné.

Dvě prohlubně na čele (hlavní rozlišovací rys mezi asijskými slony a jejich většími africkými bratranci, kteří mají jen jednu) by měly být výslovně dost pohodlné pro muže odpočívajícího na krku dospělého zvířete. Ocas by měl viset rovně, lehce směrem od těla a měl by být pohyblivý. Jestliže se štětiny na jeho špičce dotýkají země, je vše v pořádku.

Nejjemnější uši visí "pěkně" a jsou dostatečně dlouhé, aby se dotýkaly, když se přetáhnou přes oči. Barva nehtů na prstech nohou je nejlepší červená, bílá nebo růžová s jemným mramorováním na spodku. Růst chlupů za ušima a na hlavě je také nesmírně důležitý. Nejvíce ceněno je, pokud vyrůstají tři chlupy najednou z jednoho póru.

A chobot? Čím delší tím lepší pro tento u slona nejzásadnější a nejdůležitější orgán schopný současně ohromných siláckých výkonů a zároveň i delikátností. Slon s těžce zraněným chobotem obvykle stojí před pomalým rozsudkem smrti.

Starověké Siamské právo vyžadovalo, aby všichni chycení sloni nebo narození v zajetí byli registrovaní. To se datuje od časů kdy byli obrněnými vozidly orientálního válčení a síla krále byla dána počtem slonů, které mohl shromáždit. Sloni musí být dodnes registrovaní u okresních úřadů.

Existují čtyři stupně bílého slona a jejich vlastnictví bylo vždy výsadním královským právem. Podle Suwata Dhanapradise, živoucí studnice informací v Grand Palace ohledně královských ceremonií, by všichni nově objevení bílí sloni měli být nabídnuti Jeho Majestátu Králi (Rama IX. Bhumibol Adulyadej). Přijetí bílého slona je podmíněno mnoha faktory, mimo jiné i vysokou režií chovu v moderním Thajsku. Nejvyšší stupeň bílého slona, nicméně jistě nebude odmítnutý.

Palác Chitralada Vila Dusit, hlavní sídlo královské rodiny, je něco přes jeden čtvereční kilometr velká oblast za vodním příkopem s vodotrysky v rozích a pečlivě střežená armádou. Je to sídlo na hony vzdálené fantastické směsi orientální a evropské architektury Velkého paláce. Chitralada je pestrá paleta staveb s mnoha odlišnými funkcemi. Nakonec, kolik jiných královských paláců na světě se honosí např. mléčnou farmou s holštýnskými kravami?

V oddělené jihovýchodní části se nachází šest stájí, kde jsou ubytováni královští sloni. Velmi zřídka k vidění na veřejnosti, se zde nachází všech 11 královských slonů. Šest z nich již bylo při buddhistické a tajemné brahmánské ceremonii potvrzeno jako bílý slon. Čtyři na tento obřad čekají a jedenáctý, pocházející z Plai Wanphen v provincii Petchburi , je považován za anomálii a je pouze potenciálním bílým slonem.

Nejvelkolepější ze všech, Phra Savet Adulyadej Pahon, je 39 let starý samec, známý svojí divokou a nezkrotnou povahou. Pochází z provincie Krabi v jižním Thajsku a je považován za jednoho ze dvou nejjemnějších bílých slonů ve více než dvěstěleté historii Dynastie Chakri. Jeho nejproslulejší předchůdce byl Phra Savet Worawan, ve stádě Krále Chulalongkorna, (Rama V, 1868-1910 ). Jak se to ostatně hodí k bílému slonu, Phra Savet Worawan zemřel krátce po Chulalongkornově demisi. Přestože k tomu bylo vyvinuto velké úsilí, nikdy se nepodařilo bílého slona uměle odchovat.

Moderní královští sloni jsou poslední tři roky v péči královského veterináře jménem M.L. Phiphatanachatr Diskul. Se zvláštním povolením krále vypracoval reformu chovu královských bílých slonů, zahrnující modernizaci jejich léčby, více cvičení, vážnější disciplínu, revizi lékařských procedur a dietetická zlepšení.

Sloni, zvlášť jestliže jsou příliš hýčkáni, rychle ztrácí zdravotní odolnost a jsou náchylní zejména k úpalu. To je pozoruhodné zejména při srovnání s pracovními slony, kteří pracují ve vnitrozemí v nejžhavější části roku. V minulosti, když onemocněl bílý slon, testovala se léčba nejprve na jiných zvířatech. Toto zpoždění často způsobilo, že původně lehké onemocnění se značně zhoršilo. Zásah je nyní možný okamžitě jakmile nemoc propukne. Přesto jsou nepřetržitě připraveny dvě izolované stáje, které byly nedávno postavené nákladem 3.9 millionu BTH.

Cizí hodnostáři jsou občas poctěni návštěvou ve stájích, která se nachází poblíž domu Princezny Chulabhorn, nejmladší ze čtyř dětí královské rodiny. Nejčastějšími návštěvníky zde však bývají královští vnuci a jejich teta, H.R.H. Princezna Maha Chakri Sirindhorn, která má dokonce zvláštní výsadu zpívat během ceremonie velebení bílého slona. Ceremoniální velebení bílého slona se vážou již od doby panování Krále Narai .

Moderní bílí sloni - s výjimkou Phra Savet Adulyadej Pahon - jsou díky péči svých mahudů vybraně disciplinovaní a vynikají dobrým chováním. Odměny a dárky jsou nicméně protěžovány jako nejlepší stimul k dobrému chování. Každý slon má dva mahudy. Jeden je ve službě a druhý mezitím setrvává v Samut Prakhan. Slon může denně zkonzumovat přes 300 kilogramů trávy, velký 30-ti kilogramový koš banánů a až šest kilogramů cukrové třtiny. Zvláštním dárkem jsou kokosové ořechy.

Dietetické doplňky stravy již nejsou tak epické. Když se experimentovalo s pilulkami vitaminů vloženými do banánů, sloni rychle prokoukli lest a odmítli je. S pozoruhodnou přesností pak zkonzumovali pouze banány bez vitamínů. Bohužel, jedinou alternativou je každoroční střetnutí se stříkačkou vpravdě sloních proporcí.

Ne všechny inovace v královských stájích se však setkaly s pochopením nebo nebyly dostatečně účinné jako například obří bylinné povzbuzující pilulky z Barmy, které se ukázaly jako efektivní jen z poloviny. Koupě těchto dalších uklidňujících prostředku zatěžující rozpočet 100 000,-BTH byla zatím vetována na nejvyšší úrovni jako zbytečná marnivost.

V roce 1987 se objevily neopodstatněné tlaky a žádosti o vyčíslení a kalkulaci vlastních nákladů na udržování bílého slona ve stájích v srdci moderního Bangkoku. Před několika roky se znovu rozvinula seriózní diskuse o přestěhování královských slonů na sever do 200 acrového areálu blízko Paláce Phuping v Chiang Mai. Za výrazného odporu tradicionalistů nakonec zvítězilo praktické uvažování a sloni zůstali v bezpečí bangkokského královského paláce a ne v nevhodném divočejším klimatu. Bílý slon je dnes koneckonců vše jiné, jenom ne tradiční obyvatel džungle.

Mahidol University Copyright c 1995-1996

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Průvodce

> TOP Thailand
> Bangkok
> Zajímavé chrámy
> Národní parky
> Ostrovy

> Mapy Thajska

> Doprava

> Hotely a ubytování

> Chiang Mai
> Chiang Rai
> Kamphaeng Phet
> Lampang
> Lamphun
> Mae Hong Son
> Nakhon Sawan
> Nan
> Phayao
> Phetchabun
> Phichit
> Phitsanulok
> Phrae
> Sukhothai
> Tak
> Uthai Thani
> Uttaradit

Severovýchod

> Amnat Charoen
> Buriram
> Chaiyaphum
> Kalasin
> Khon Kaen
> Loei
> Maha Sarakham
> Mukdahan
> Nakhon Phanom
> Nakhon Ratchasima
> Nong Bua Lamphu
> Nong Khai
> Roi Et
> Sakon Nakhon
> Si Sa Ket
> Surin
> Ubon Ratchathani
> Udon Thani
> Yasothon

Central

> Ang Thong
> Ayutthaya
> Bangkok
> Chachoengsao
> Chainat
> Kanchanaburi
> Lop Buri
> Nakhon Nayok
> Nakhon Pathom
> Nonthaburi
> Pathum Thani
> Phetchaburi
> Prachin Buri
> Prachuap Khiri Khan
> Ratchaburi
> Sa Kaeo
> Samut Prakan
> Samut Sakhon
> Samut Songkhram
> Saraburi
> Sing Buri
> Suphan Buri

Východ

> Chanthaburi
> Chonburi (Pattaya)
> Rayong
> Trat

Jih

> Chumphon
> Krabi
> Nakhon Si Thammarat
> Narathiwat
> Pattani
> Phang Nga
> Phatthalung
> Phuket
> Ranong
> Satun
> Songkhla
> Surat Thani
> Trang
> Yala