Historie - konstituční monarchie (3)

1972, 15. prosince

Je zavedeno nové zákonodárné Prozatímní shromáždění a premiér je pověřen sestavením nového kabinetu.

1973

Od poloviny roku se výrazně rozšiřují studentské demonstrace.

1973, 14. října

Studentské shromáždění přeroste do kolosálního protestu, který vede k násilné konfrontaci vojáků a studentů. Při ní zemře více než 400 lidí, několik tisíc je zraněno a shoří 4 budovy (neoficiální údaje hovoří o mnohem vyšších počtech). Tento den je později určený jako Wan Maha Wippasok (Nejtragičtější den). Král Bhumiphol přesvědčí premiéra polního maršála Thanom Kittikachorna a jeho dva nejbližší kolegy - náměstka premiéra polního maršála Prapass Charusathiara a plukovníka Narong Kittikachorna (syna Thanoma), aby opustili zemi. Rektor Thammasat Univerzity - Sanya Dhammasakdi, je jmenován premiérem. Po několik dnů přetrvávají v Bangkoku pozůstatky stavu chaosu. Policie a vojenské oddíly se zdržují mimo ulic ve snaze uniknout před pomstou potulujících se skupin, hlavně složených ze studentů.

1973, 10. prosince

Král vybere tisíce jednotlivců ze všech oborů reprezentující celou populaci, kteří mezi sebou zvolí členy Prozatímního národního shromáždění.

1973 -1974

Zvýší se ceny zboží, což vede k sociálnímu neklidu a nepořádku. Zvětšují se protivládní aktivity. Vláda Sanya Dhammasakdi je obecně považovaná za slabou.

1974

Země se výrazně ideologicky zpolitizuje. Levicové a pravicové síly si oponují a konfrontují se v politických a nepolitických záležitostech. Hotely a textilní průmysl jsou zcela ochromeny stávkami.

1974, 7. dubna

Národní Shromáždění začíná pracovat na návrhu nové ústavy.

1974, červen

Na levicové scéně se spojují studenti, dělníci a rolníci. Studenti poskytují protestní zařízení a fungují jako prostředníci mezi dělníky a rolníky na jedné straně a vládou na druhé straně. Studenti získávají větší sympatie mezi dělníky a rolníky. Nicméně, studentské hnutí se rozštěpí a odborní studenti se stávají pravicovější a oddělují se od NSCT. Vytvoří svoji vlastní oddělenou skupinu nazvanou Red Gaur. (Označení " rudé " v jejich názvu je ovšem zavádějící, protože jsou v opozici ke komunistické ideologii). Tento rozkol studentského hnutí, pro nějž neexistuje žádný jasný důvod, je časovanou bombou a způsobí další násilí. V úžasném vývoji skupinových identit v následujících měsících, vytvoří akademičtí studenti výrazný levicový blok a odborní studenti vytvoří stejně výrazný pravicový blok.

1974, 3. července

Krvavá třídenní vzpoura začne v Bangkokské Čínské čtvrti když thajský policista udělí pokutu pro špatné parkování projíždějícímu etnickému Číňanovi. Protože tento řidič taxíku není ochotný poslechnout policejní příkaz a přesunout své vozidlo, chce jej policie odvést na okrsek. Vypukne vzpoura když řidič taxi odporuje zatčení a čínská mládež v okolí se pokusí ho zachránit. Vzpoura vyústí ve 30 zabitých a stovky zraněných. Přestože bouřící se skupiny tvořila zejména mládež, pronikly mezi ně také některé politicky motivované skupiny. Studentské aktivity tím obecně výrazně ztratí svoji podporu veřejnosti.

1974, 15. srpna

Návrh ústavy je schválen Národním shromážděním 280 k 6 hlasům.

1974, září

1 200 rolníků ze severních a východních provincií Thajska se zúčastní demonstrací v Bangkoku za podpory studentů, dělníků a dokonce mnichů a noviců. Požadují zemní alokace, finanční pomoc a uzákonění pozemkové renty. Je to největší rolnická demonstrace v thajské historii.

1974, 7. října

Desátá ústava nabývá platnosti.

1974, říjen

Demonstrace levicových studentů se soustředí na zahraniční účasti na právech těžby cínu v Thajském zálivu; údajně dotčené předchozí korupcí

1975

Komunistické režimy se dostávají k moci v Kambodži, Vietnamu a Laosu.

1975, 5. ledna

22 politických stran zápasí o mandáty v národních parlamentních volbách. Demokratická strana získává 72 míst.

1975, 15. února

Diplomat Seni Pramoj, vůdce Demokratické strany, je zvolen premiérem koalice tří stran.

1975, 21. února

Vůdci Rolnické federace Thajska jsou fatálně postříleni.

1975, 6. března

Po 2 týdnech v úřadu je Seni Pramoj donucený odstoupit, když Parlament odmítne podporovat jeho politický program.

1975, 17. března

Seniův mladší bratr Kukrit Pramoj vytvoří novou vládu i přes skutečnost, že jeho Sociální akční strana má jen 18 zástupců v Parlamentu. Kukritovi to vynese pověst extrémně zručného politika.

1975, 17. dubna

Rudí Khmérové vstupují do Phnom Penhu a převezmou vládu v Kambodži.

1975, 30. dubna

Vietcong obsadí Saigon, čímž končí Vietnamská válka komunistickým vítězstvím. Pád dvou sousedních zemí pod komunistické vedení povzbudí levicové skupiny v Thajsku aby oživily svoji antiimperialistickou kampaň.

1975, květen

Thajsko je jedna z prvních a jedna z mála nekomunistických zemí, která diplomaticky uznala vládu Rudých Khmerů.

1975, květen

Po druhé v Bangkoku shromáždění rolníci ze severních a východních provincií Thajska žádají rozsáhlé pozemkové příděly, úplnou a rychlou zemědělskou reformu a zrušení všech poplatků pro rolnické vůdce. Vláda trvá nemilosrdně na svém stanovisku.

1975, červen

Thajský premiér Kukrit Pramoj začíná navštěvovat země používající dosud nepřijatelné politické filozofie jako je Čína. Setká se s Mao Ce Tungem a Beijing souhlasí s plnými diplomatickými vztahy a výměnou velvyslanců.

1975 červen-červenec

Dělničtí a studentští aktivisté vytváří pravičácké skupiny toužící po pomstě.

1975, srpen

Studenti a farmáři stávkují proti snaze justice ospravedlnit policii ze zavraždění vůdců Rolnické federace.

1975, 2. prosince

V Laosu přebírají komunisté vládu a vyhlašují Laoskou lidově demokratickou republiku.

1976

Vytvářejí se různé pravičácké organizace pro boj proti komunismu jako například New Force Movement a Village Scout Organization.

1976

Pravičácké skupiny se stávají v průběhu roku agresivnější a znovu zaútočí na demonstrace levicových akademických studentů. Několik levicových politiků a studentských vůdců je v tomto roce zavražděno. Zahraniční investice poklesly kvůli nestabilitě vlády.

1976, 1. ledna

Zaměstnanci vstoupí do generální stávky organizované Konfederecí odborových organizací v Thajsku. Důvodem pro stávku je cenový růst základních druhů zboží. Kvůli širokému rozsahu účinků stávky, je vláda donucená k příkazu snížit ceny.

1976, 12. ledna

Premiér Kukrit Pramoj rozpustí parlament poté, co je bombardován různými druhy požadavků od 2000 úředníků shromážděných u Nawaphonu. Oni protestují proti přítomnosti údajných komunistů převlečených za socialisty v Parlamentu.

1976, 4. dubna

Konají se nové všeobecné volby za účasti 19 soupeřících stran. Demokratická strana získá 114 z 279 křesel.

1976, 20. dubna

Seni Pramoj je znovu z volen Parlamentem jako premiér.

1976, srpen

Bývalý vojenský vrchní velitel Thanom Kittikachorn se vrátí z vyhnanství v Singapuru do Thajska jako buddhistický mnich. To výrazně pobouří levicové studenty.

1976, 5. října

Levicoví studenti shromáždění v Thammasat univerzitě protestují proti návratu polního maršála Thanoma a jeho kohorty.

1976, 6. října

Tisíce pravicových aktivistů se soustředí kolem Thammasat univerzity. Před polednem zaútočí na levicové studenty v budově univerzity. Při tomto počátečním útoku je pravicový dav spojený s policií a armádou. Studenti, kteří se snaží prchnout ze školního areálu jsou za drženi a zmasakrováni pravicovým davem, který obklíčil školní areál. Masakr trvá téměř dva dny. Oficiální počet je 41 mrtvých studentů, ačkoli neoficiální čísla jsou značně vyšší (několik set). Téměř 3 000 studentů je zatčeno a umístěno v narychlo zřízených nápravných zařízeních. Na večer 6. října, takzvaná Národní administrativní reformační rada, vedená admirálem Sangad Chalawyoo, svrhne vládu premiéra Seni Pramoje a instaluje generála Thanin Kraivixiena jako nového premiéra. Levicoví aktivisté prchnou houfně do hor kde se spojí s Komunistickou stranou Thajska. Národní administrativní reformační rada okamžitě rozpustí parlament a zakáže jiné politické strany a skupiny s vojenskými aktivitami. Thaninova vláda se stane jednou z nejrepresivnějších v moderní thajské historii. Thanin je silně ovlivňován ve svých každodenních rozhodnutích astrologií a věštěním. On sám je palmista, často se zúčastňuje věšteckých sezení a přispívá na různé charitativní projekty. Jednou je také vyfotografován jak čte z dlaně japonského premiéra Fukuda a jeho manželky během jejich státní návštěvy Thajska.

1977, 26. března

Generál Chalard Hiranyasiri se pokusí o převrat proti Thaninově vládě, ale neuspěje. Je nejprve degradován a 21. dubna 1977 popraven popravčí četou. Několik jeho spolupracovníků je odsouzeno k doživotí.

1977, 20. října

Admirál Sangad Chalawyoo, jehož převrat z 6.října 1977 instaloval Thanin Kraivixiena jako premiéra, nyní působící jako jako ministr obrany Thaninovy vlády, provede spolu s vrchním velitelem generálem Kriangsak Chomananem další úspěšný převrat. Spiklenci se představují jako Revoluční strana. Post premiéra připadne na Kriangsaka. Ačkoli je nainstalovaná také armádou, dokáže být Kriangsakova vláda o hodně méně diktátorská než Thaninova vláda. Zatímco Thaninova vláda naplánovala návrat k demokracii během 12 let, nová vláda podporovaná armádou slibuje volby již během jednoho roku.

1978

Kriangsakova vláda sleduje zahraniční politiku "opravy plotu" s komunistickými sousedy na východě. Diplomatické styky jsou obnoveny s Vietnamem.

1978, 4.- 8. listopadu

Čínský premier Deng Xiaoping navštíví Thajsko. Je podepsaná Dohoda o obchodní a vědecké spolupráci.

1978, prosinec

Kriangsak vyhlásí ústavu s dočasnými klauzulemi, které favorizují armádu. Ústavní instituce tvoří dvě komory parlamentu, s dolní komorou z volených zástupců a horní komorou z jmenovaných senátorů. To že jsou jmenováni zabezpečuje že armáda bude reprezentovaná značným počtem senátorů.

1979, 7. ledna

Poté co téměř rok neustále sílily ozbrojené konflikty mezi pročínsky orientovanými komunisty v Kambodži a prosovětsky orientovanými komunisty ve Vietnamu, vpochodují vietnamští vojáci spolu s kambodžskými branci do Phnom Penhu, svrhnou vládu Rudých Khmerů a nainstalují provietnamskou loutkovou vládu. V následujících měsících jsou vystaveny šokované světové veřejnosti děsivé metody vlády Rudých Khmerů. Tím je jistým způsobem zpětně ospravedlněna invaze Vietnamu do sousední země. Nicméně Thajsko se cítí ohrožené faktickou územní expanzí komunistického Vietnamu. Přes celosvětovou nízkou podporu Rudých Khmerů, Thajsko podporuje finančně, materiálně a morálně zbytky Rudých Khmerů, které se znovu změnily na partyzánské oddíly. Považuje Rudé Khmery za potenciálně nejsilnější protiváhu v Kambodži k Hanojí nainstalované a ovládané vládě. Kromě toho také Thajsko pomáhá při založení více než dvou anti-Phnom Penhských partyzánských skupin - poněkud pravičácký Khmer People's National Liberation Front bývalého kambodžského premiéra Son Sana a síly loajální vůči ex-monarchovi Princi Norodom Sihanoukovi. Tři partyzánské skupiny nadále kontrolují oblasti, které hraničí s Thajskem a Thajsko dokonce souhlasí s dodávkami zbraní z Číny Rudým Khmerům přes své území. Thajská vládní politika sleduje celosvětovou ekonomickou izolaci Vietnamu kvůli jeho kambodžské invazi, také neuznání Vietnamem instalované vlády v Phnom Penhu. Thajské pozice brzy adoptuje celý ASEAN a Thajsko se tak stává ekonomickým a politickým makléřem vývoje v Kambodži.

1979

Uprchlíci z Kambodži zaplaví Thajsko. To způsobí celostátní zvyšování inflace a ovlivní obchod a pracovní sektor země. Evropské společenství vyšle svého prvního velvyslance u ASEAN do Bangkoku. Armáda vyhlásí amnestijní program během kterého se více než 8. 000 ozbrojených povstalců vzdá úřadům. Většina jich přijde z provincií Chiang Rai, Phayao, Sakhon Nakhon a Mukdahan. Zároveň Komunistická strana Thajska slábne kvůli rozporu mezi Čínou a Vietnam, způsobené vietnamskou invazí v Kambodži.

1979, 22. dubna

Konají se všeobecné volby, které slíbily síly, které přišly k moci při převratu 20. října 1977. Vyhraje je generál Kriangsak, který byl v roce 1977 nainstalován armádou jako premiér . To že vojenští vůdcové, kteří převezmou Thajskou vládu prostřednictvím převratu mají vysoké šance v řádných volbách je specifickou zvláštností thajské politiky. Šéf exekutivy země není volený přímo lidmi jako je to na příklad v USA a Francii nebo jiných zemích s prezidentskou formou vlády. Ale v Thajsku je šéf exekutivy (premiér) volen parlamentem a v závislosti na současně platné ústavě dokonce může nebo nemusí být ani poslanec parlamentu. Proto zvolený šéf exekutivy nemusí mít zvlášť populární tvář. Spíše musí mít podporu lokálních politických vůdců. Zástupci jsou voleni na přísně místní úrovni jako na příklad ve Velké Británii a složení Parlamentu nezávisí na tom jaké procento hlasů strana získala v celonárodním měřítku. Z každého volebního obvodu postupují do Parlamentu kandidáti s nejvyšším počtem hlasů a ostatní zůstávají stát. Uvnitř těchto volebních obvodů většinou bezpečně vítězí kandidáti dohodnutých politických struktur, bez ohledu na členství ve straně jednotlivých kandidátů . Úřadující vojenské vlády nemají zřejmě žádné obtíže se zajištěním podpory když vždy přinejmenším jedna frakce kandiduje v každém volebním obvodu. Tam kde není možno opozici eliminovat přes propagandu, mohou být opoziční kandidáti zablokováni mnoha jinými způsoby. Proto Kriangsak a jeho přívrženci založili v době kdy byli u moci dobře profilovanou politickou organizaci (Revoluční strana), čímž potvrdili předchozí závěr, že Kriangsak chtěl pokračovat jako premiér i po volbách. V následujících měsících Kriangsak rozšíří svoji politiku politicko ekonomického liberalizmu a také poskytne amnestii dřívějším členům Komunistické strany Thajska.

1979, 30. listopadu

Na americké velvyslanectví na Wireless Road v Bangkoku je spáchán útok z odpáleného granátu. Ačkoli vznikla značná škoda, nikdo není zraněn.

1980, 29. února

Protože Kriangsakova vláda není schopná čelit krizi způsobené Kambodžskými uprchlíky, Kriangsak odstoupí.

1980, 12. března

Generál Prem Tinsulanonda, předtím ministr obrany a souběžně šéf armády se stane premiérem Thajska. Zaujímá přísnější anti-vietnamské postoje a důsledně sleduje ekonomickou a finanční politiku, která stane se základem neobyčejného hospodářského růstu Thajska v 80.letech. Prem je ve velmi důvěrném vztahu ke královské rodině a pro svůj otcovský přístup k politickým problémům a konfliktům uvnitř jeho vlády si vyslouží přezdívku Papa Prem - přestože je svobodný mládenec.

1980. 19. dubna

Letadlo Thajských aerolinií Avro havaruje krátce předtím, než přistane na Bangkokském letišti Don Muang. 43 pasažérů zemře (mezi nimi 4 cizinci) a 10 přežije. Nehoda je způsobená těžkou dešťovou bouří.

1980, 23. června

Více než 24 hodin trvá bojová akce v Aranyaphratet, když 300 vietnamských vojáků umístěných v Kambodži překročí hranici a zabere 3 thajské vesnice. Thajských obětí je 60 a Vietnamců je 75.

1981, 30. března

Pět indonéských muslimských fundamentalistů unese letadlo domácí společnosti Garuda do Bangkoku a požaduje propuštění politických vězňů v Indonésii. Speciální indonéské komando přiletí z Djakarty, zaútočí na letadlo a zabije všech pět únosců. Žádný z pasažérů není zraněn.

1981, 1. dubna

Skupina mladých vojenských důstojníků později známá jako Young Turks obsadí vládní centra v Bangkoku. Prohlašují, že jsou kritičtí vůči nedostatkům minulých vojenských vlád a podporující demokracii, ale rozšířený názor je že jsou pouze lační moci. Prem prchne před spiklenci do Khoratu. Vzbouřenci drží hlavní vládní instalace v Bangkoku téměř 3 dny. Královská rodina se také stěhuje do Khoratu a podporuje Prema, což se stane zcela evidentní díky rozhlasovému prohlášení Královny Sirikit. Tato podpora umožní Premově skupině poslat do Bangkoku loajální síly.

1981, 3. dubna

Rebelové vedení generálem San Chipatima se vzdávají. Chipatima a jiní vůdci neúspěšného převratu stačí prchnout ze země. Všichni účastníci pokusu o převrat jsou později Králem omilostněni.

1982, leden

Thajská armáda vede mohutný útok proti sílám známého drogového bose Khun Sa, který řídí svoji ilegální armádu ze své pevnosti u Baan Hin Taek v provincii Chiang Rai. Po měsíci bojů Khun Sa ustoupí i s jeho Shan United Army do Barmy.

1982, 5. dubna

V Bangkoku se koná velká oslava 200 let založení města. Hlavní událost je královská vodní přehlídka na řece Chao Phaya.

1982

Armáda zavede nový proti povstalecký program. Ten přiděluje zemědělský pozemek ozbrojeným osadníkům ochotným bránit území před případným komunistickým útokem. Když program uspěje, partyzánské síly ustoupí do oblastí podél laoské hranice. Rozhlasová stanice Hlas lidu Thajska v Číně přestává vysílat.

1982, 16. července

Armádní seržant Amornsak se pokusí zavraždit premiéra Prema ve chvíli jeho návštěvy v dělostřeleckém zařízení v Lopburi tak, že vypálí protitankovou raketu směrem na ministerského předsedu. Raketa ale místo toho udeří do stromu a nikdo není zraněn. Celý incident je zachováván v tajnosti po téměř celý rok. Až 2.června 1983 je Amornsak odsouzen k 25 rokům vězení.

1982, 1. prosince

V severovýchodním Thajsku se vzdá více než jeden tisíc ozbrojených komunistů a skupiny vládě reprezentované armádním velitelem generálem Arthit Kamlangekem. Tím prakticky končí komunistická vzpoura v této části Thajska. Od 1. prosince 1942, kdy byla Komunistická strana Thajska založena, přesně po 40 letech tak přestane být hrozbou pro thajskou vládu.

1982, 2. prosince

exploduje bomba v kufru umístěná v iráckém velvyslanectví když se ji pokusí zneškodnit bombový specialista. Dvoupatrová budova Iráckého velvyslanectví je explozí zničena a několik jiných staveb je těžce poškozeno. Bombový specialista je jediná oběť.

1983, leden

Kambodžští vládní vojáci ustupují spolu s vietnamskými jednotkami, které vedou frontální útok proti třem sjednoceným skupinám odporu. Boje se přelijí až na thajské území. Více než 47 000 Kambodžanů prchne do Thajska.

1983, 3. března

Parlament odmítne vojenskou nabídku zachovat dočasné klauzule ústavy.

1983, 16. března

V bleskovém hlasování Parlament znovu odmítne klausule v ústavě, které by konzervovaly klíčovou roli armády v thajské vládě.

1983, 18. března

královským výnosem je rozpuštěno Národní shromáždění.

1983, 30. března

Malajské armádní jednotky zaútočí na komunistické ozbrojené partyzány v městě Grik. Některé skupiny partyzánů jsou donuceny prchnout do Thajska.

1983, 31. března

Vietnamské jednotky ostřelují velitelství Rudých Khmerů na thajském území. Bangkok odpovídá mohutnou obrannou kampaní. Při intenzivní dělostřelecké výměně a tankovém střetu je zabito 30 civilistů a zraněno asi 300 osob. Přibližně 22 000 kambodžských civilistů prchne do Thajska hledat úkryt.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Konstituční monarchie 1 - první část

Konstituční monarchie 2 - druhá část

Konstituční monarchie 4 - čtvrtá část

Bangkok - informace o provincii

Průvodce

> TOP Thailand
> Bangkok
> Zajímavé chrámy
> Národní parky
> Ostrovy

> Mapy Thajska

> Doprava

> Hotely a ubytování

> Chiang Mai
> Chiang Rai
> Kamphaeng Phet
> Lampang
> Lamphun
> Mae Hong Son
> Nakhon Sawan
> Nan
> Phayao
> Phetchabun
> Phichit
> Phitsanulok
> Phrae
> Sukhothai
> Tak
> Uthai Thani
> Uttaradit

Severovýchod

> Amnat Charoen
> Buriram
> Chaiyaphum
> Kalasin
> Khon Kaen
> Loei
> Maha Sarakham
> Mukdahan
> Nakhon Phanom
> Nakhon Ratchasima
> Nong Bua Lamphu
> Nong Khai
> Roi Et
> Sakon Nakhon
> Si Sa Ket
> Surin
> Ubon Ratchathani
> Udon Thani
> Yasothon

Central

> Ang Thong
> Ayutthaya
> Bangkok
> Chachoengsao
> Chainat
> Kanchanaburi
> Lop Buri
> Nakhon Nayok
> Nakhon Pathom
> Nonthaburi
> Pathum Thani
> Phetchaburi
> Prachin Buri
> Prachuap Khiri Khan
> Ratchaburi
> Sa Kaeo
> Samut Prakan
> Samut Sakhon
> Samut Songkhram
> Saraburi
> Sing Buri
> Suphan Buri

Východ

> Chanthaburi
> Chonburi (Pattaya)
> Rayong
> Trat

Jih

> Chumphon
> Krabi
> Nakhon Si Thammarat
> Narathiwat
> Pattani
> Phang Nga
> Phatthalung
> Phuket
> Ranong
> Satun
> Songkhla
> Surat Thani
> Trang
> Yala