Barma (Myanmar) - Česká Republika a Barma


Československo/Česká Republika a Barma


Zřejmě prvním cestovatelem, který z Čech zavítal do Barmy a který zde žil a působil několik let, byl pražský rodák, lékař a přírodovědec Jan Vilém Helfer (1810-1840) s manželkou Pavlínou, baronkou des Granges. Helfer se dostal do Barmy jako úředník anglické Východoindické společnosti, do jejíchž služeb vstoupil v indické Kalkatě. Z pověření generálního guvernéra Britské Indie lorda George E. Aucklanda (s. 1836-1842) Helfer v letech 1837 až 1839 prozkoumal jižní Barmu (Tenaserim), jednu z oblastí země, kterou Britové anektovali po první anglo-barmské válce (1826). Na několik místech Tenaserimu objevil ložiska železné rudy, cínu a kamenného uhlí, procestoval též dosud velmi málo známé Mergujské soustroví a část barmsko-siamské hranice. O svých objevech podával zprávy britskému generálnímu guvernérovi. Na některých, mnohdy velmi dobrodružných i nebezpečných cestách jej doprovázela i manželka. Hilferovi se zprvu usadili v městě Moulmeinu, později v Merguji, kde založili rozsáhlé plantáže kokosových palem a kávovníku. Po tragické smrti J.V.Helfera na Andamanských ostrovech v lednu 1840 Pavlína Helferová podle manželova přání věnovala jeho sbírky z cest, které se vrátily do Čech, Vlasteneckému muzeu. Součástí sbírek jsou i mramorové sošky Buddhy a terakotové votivní stély z Barmy, které dnes patří k nejstarším akvizicím Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur v Praze. Pavlína Helferová (v roce 1844 provdaná za hraběte Nostice) napsala a vydala v Lipsku dvoudílné paměti; které byly znovu publikovány v Berlíně v roce 2004.

Barmě se často říká "země pagod". Tak nám ji také ve svém stejnojmenném cestopisu vydaném v roce 1932 přiblížil český cestovatel a spisovatel Jan Havlasa (vlastním jménem Klecanda, 1883-1964). Havlasa navštívil Barmu v dvacátých letech 20. století jako člen mezinárodní komise Ligy národů, která vyšetřovala konzumaci a pašování opia v jihovýchodní Asii a na Dálném východě. Jeho živé popisy a osobité úvahy o Barmě neztratily na zajímavosti ani dnes. Před druhou světovou válkou Československo projevovalo zájem hlavně o obchodní a hospodářské uplatnění v Barmě. Českoslovenští odborníci vystavěli v městě Zeijawati cukrovar na cukrovou třtinu, který byl vůbec prvním cukrovarem v zemi.


Diplomatické a politické styky


Oficiální styky mezi Československem a Barmou existují od roku 1952, kdy byl v Rangúnu zřízen československý generální konzulát. Dne 15. července 1955 navázaly obě země diplomatické styky na úrovni vyslanectví. Československo otevřelo v Rangúnu zastupitelský úřad, který se v roce 1962 stal velvyslanectvím. Velvyslanec Barmského svazu akreditovaný pro ČSSR sídlil zprvu v Moskvě. V Praze zahájilo činnost velvyslanectví Barmského svazu v září 1965. Dne 1. ledna 1993 uznal Myanmarský svaz Českou republiku jako jeden z nástupnických států bý valé ČSFR a diplomatické styky mezi oběma zeměmi zůstaly na úrovni velvyslanectví. Během téhož roku Česká republika svůj zastupitelský úřad v Rangům uzavřela a v roce 1994 následně uzavřel svůj úřad v Praze Myanmarský svaz. Pri zastoupení v Myanmarském svazu byl akreditován velvyslanec České republiky v Thajsku. Prvním velvyslancem České republiky v Myanmarském svazu by (v letech 1996-2000) PhDr. Jan Bečka, CSc. Zájmy Myanmarského svazu v České republice zastupuje v současné době velvyslanectví ve Spolkové republio Německo.

V padesátých až osmdesátých letech 20. století udržovaly obě země poměrně intenzivní politické vztahy, k jejichž rozvoji přispívaly vzájemné návštěvy vládních, parlamentních a dalších oficiálních delegací. V červenci 1957 navštívil, Československo barmská parlamentní delegace, v říjnu téhož roku delegaci vládních činitelů Barmského svazu v čele s náměstkem ministerského předšed U Ťjo Ňeimem. V listopadu 1957 zavítal do Československa barmský ministr informací. V roce 1958, v rámci oficiální cesty do jihovýchodní Asie, navštívil Rangún československý předseda vlády Viliam Široký (1902-1971). V roce 1961 si vyměnili delegace také odboráři. Vedoucí činitelé Odborového kongresu Barmy a Svazové dělnické organizace si v Československu prohlédli různé průmyslové závody, zemědělská družstva a kulturní zařízení.

V šedesátých letech se uskutečnily návštěvy státníků na nejvyšší úrovni. Oficiální návštěvu Barmského svazu vykonal v rámci své asijské cesty ve dnech 26. až 30. ledna 1963 československý prezident Antonín Novotný (1904-1975). V červnu 1966 vykonal reciproční státní návštěvu v ČSSR nejvyšší představitel Barmského svazu, předseda Revoluční rady generál Nei Win.

V období sedmdesátých let 20. století patřily v oblasti oficiálních styků k hlavním událostem návštěva ministra zahraničí Socialistické republiky Barmský svaz U Hla Pchouma v ČSSR v září 1976 a reciproční návštěva ministra zahraničních věcí ČSSR Bohuslava Chňoupka (1925-1998) v Barmském svazu v březnu 1977. Během těchto návštěv byly mimo jiné projednány zejména možnosti rozšíření hospodářské spolupráce obou zemí.

Po vzniku České republiky navštívil (24.-25.11.1995) Myanmu první náměstek ministra zahraničních věcí Alexandr Vondra, který se v Rangůnu zúčastnil meziministerských konzultací. V současné době oficiální česko-myanmarské vztahy, zejména pro rozdílný postoj obou zemí v otázce lidských práv, stagnují.

Po vstupu do Evropské unie je Česká republika rovněž vázána sankcemi EU vůči Myanmě, které jsou v platnosti od roku 1996. Od roku 1996 jsou sankce každoročně obnovovány přijetím tzv. Společné pozice Evropské unie vůči Myanmě. Sankce zahrnují embargo na vývoz vojenského materiálu do Myanmy, na spolupráci v oblasti obrany, zákaz poskytovat Myanmě bilaterální rozvojovou pomoc (s výjimkou pomoci humanitární), zákaz vydávat vstupní a tranzitní víza představitelům a vysokým činitelům současného vojenského režimu a jejich rodinným příslušníkům, zákaz návštěv ze zemí EU na nejvyšší vládní úrovni a na úrovni vysokých vládních úředníků, zákaz investovat do podniků ve vlastnictví vojenské junty a zákaz poskytování úvěrů a půjček těmto podnikům. V roce 1997 EU rovněž pozastavila poskytování Všeobecného systému preferencí (GSP) na dovoz z Myanmy s odvoláním na existenci nucené práce v této zemi.

V prosinci 2002 potvrdil Myanmarský svaz sukcesi ČR do Dohody o letecké opravě (1965), do Obchodní dohody (1971) a Dohody o hospodářské spolupráci (1978). Vzhledem k nutnosti uvést své mezinárodněpolitické závazky do souladu s legislativou EU, Česká republika dne 28. ledna 2004 Obchodní dohodu z roku 1971 vypověděla. Platnost dohody skončila ke dni 31. prosince 2004.


Hospodářské a obchodní styky


Hospodářská a obchodní spolupráce mezi oběma zeměmi zprvu probíhala na základě clearingové dohody podepsané v únoru 1955. V témže roce byla v Rangúnu uspořádána československá průmyslová výstava. Barma dodávala do Československa hlavně rýži a kaučuk, Československo vyváželo sklo, textil, keramické výrobky, spotřební zboží, strojírenské výrobky (dieselové motory a agregáty), stavební a dřevoobráběcí stroje a automobily. Velkou oblibu si v Barmě získaly zejména automobily Škoda.

V letech 1958 až 1959 byla realizována dodávka československého zařízení pro rýžové mlýny a pro cementárnu v městě Thayek. V roce 1959 se Československo také podílelo na výstavbě gumárny a v roce 1961 na stavbě továrny na výrobu nápojů v hlavním městě Rangúnu.

První obchodní dohoda mezi Československem a Barmou byla uzavřena v roce 1961. V roce 1962 Revoluční rada generála Nei Wina nakoupila v ČSSR asi 1500 traktorů značky Zetor Super 50. Do roku 1978 Československo dodalo do Barmy více než 12 000 traktorů této značky. Traktory a náhradní díly k nim tvořily v šedesátých letech téměř 60% československého vývozu do Barmy. V šedesátých až sedmdesátých letech se stalo Československo jedním z nejdůležitějších obchodních partnerů Barmy mezi tehdejšími socialistickými státy. V roce 1971 uzavřely obě země Obchodní dohodu, jejíž platnost byla automaticky prodlužována. V lednu 1978 barmský ministr plánování U Tchun Tin a ministr zahraničního obchodu Andrej Barčák podepsali v Rangúnu Dohodu o hospodářské spolupráci. Na základě smlouvy z roku 1971, dohody z roku 1978 (a dodatku z roku 1981) poskytlo Československo Barmě úvěr ve výši 140 milionů USD na výstavbu průmyslových podniků (pivovaru, cukrovaru, koželužny, tepelné elektrárny, závodu na výrobu traktorů a závodu na výrobu vstřikovacích čerpadel), která se uskutečnila s pomocí československých firem a odborníků. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let Československo zaujalo třetí místo mezi zahraničními obchodními partnery Socialistické republiky Barmský svaz.

V devadesátých letech byly obchodní a hospodářské vztahy mezi Českou republikou a Myanmou výrazně omezeny a tato tendence trvá i v současné době. V roce 1995 se Myanma zavázala splátkami uhradit poměrnou část z úvěru, kterou jí poskytlo Československo v roce 1978. Dlužná částka představovala k 31.květnu 2002 asi 44 milionu dolarů. Deblokaci pohledávky zajišťuje firma Transakta Myanmar Ltd. V Myanmě dlouhodobě působí zástupce firmy ing. Pavel Čihák. Jiné české firmy v současné době zastoupení v Myanmě nemají.

Tradiční vazby českých dodavatelů s barmskými firmami byly více méně přerušeny a objem česko-myanmarské obchodní výměny je na počátku 21. století velmi nízký.


Podpora demokratického hnutí v Barmě


Dlouhodobě a aktivně, od doby, kdy nastoupil do úřadu prezidenta České republiky, a rovněž i dnes, vystupuje na podporu barmského demokratického hnutí Václav Havel (*1936). Z jeho podnětu byla v roce 1991 udělena Nobelova cena míru přední barmské disidentce Aun Schan Su Ťij. V interview, které poskytl (v prosinci 2001) exilovému časopisu The Irrawaddy, Havel uvedl, že chtěl upozornit svět na jednu ze zemí, která dosud není zbavena diktatury a vyjádřit svůj respekt vůči Aun Schan Su Ťij a jejímu nenásilnému boji za demokracii v Barmě. Havel je rovněž autorem předmluvy k českému vydání knihy Aun Schan Su Ťij Osvobození od strachu (vyšla v dubnu 1997) a k jejím šedesátinám publikoval v listu The Washington Post( 15. června 2005) článek Růže pro Aun Schan Su Ťij. Václav Havel se zúčastnil Dnů Barmy v Praze (v květnu 1997), přijetí některých barmských exilových aktivistů a řady dalších akcí. Dosud nejvýrazněji se k dění v Barmě vyjádřil v roce 2005, kdy spolu s arcibiskupem Desmondem Tutuem požádal Radu bezpečnosti OSN, aby v Barmě zasáhla "v zájmu zachování míru, bezpečnosti a stability v oblasti a mírového usmíření v zemi".

Do úsilí pomáhat účinněji opozičním silám a disidentům, kteří bojují proti barmské diktatuře, se zapojila rovněž česká diplomacie. Ministerstvo zahraničních věcí ČR v posledních letech opakovaně vyjadřuje znepokojení nad internací Aun Schan Su Ťij a dalších aktivistů demokratického hnutí, požaduje jejich pro puštění na svobodu, dodržování lidských práv, občanských a demokratických svobod, jakož i otevřený dialog mezi vojenskou vládou a dalšími politickými stranami v zemi. Výrazným projevem sympatií vůči barmskému disentu bylo při jetí předsedy exilové Národní koaliční vlády Barmského svazu dr. Sein Wina a exilového zástupce Barmy při OSN Thaun Tchuna ministrem zahraničí ČR Cyrilem Svobodou v Praze dne 6. září 2004. Oficiální zpráva vydaná ministerstvem při této příležitosti zdůrazňuje, že tímto přijetím "vyjadřuje Česká republika svůj dlouhodobý zájem o situaci v Barmě/Myanmaru, vyjadřuje svou politickou podporu barmské opozici, která vzešla Vítězně z demokratických voleb v roce 1990, a oceňuje její vytrvalé úsilí o zlepšení stavu lidských práv v zemi".

Od poloviny devadesátých let sleduje situaci v Barmě/Myanmě Společnost Člověk v tísni. Upozorňuje na porušování lidských práv, podporuje snahy o demokracii v zemi a pomáhá při zajišťování pomoci barmským disidentům a uprchlíkům. V lednu 1997 Společnost ve spolupráci s Open Society Institut/Burma Project a českým helsinským výborem uspořádala v Praze konferenci Charta 77 a perspektivy otevřené společnosti, na niž byl pozván i předseda exilové Národní koaliční vlády Barmského svazu dr. Sein Win. Karlova univerzita v této době udělila Aun Schan Su Ťij čestný doktorát. V květnu téhož roku uspořádala v Praze Společnost Člověk v tísni na podporu demokratických sil akci Dny Barmy spojené s výstavou fotografií a promítáním dokumentárních filmů. Expozici navštívil i prezident Václav Havel s chotí. V září 1997 byl do Prahy pozván Aun Nain U, zástupce exilové Demokratické studentské fronty Barmy.

V roce 2000 Společnost Člověk v tísni natočila na thajsko-barmské hranici dokumetární film o studentských demonstracích v letech 1988 a 1996 a o situaci politických vězňů v Barmě. V roce 2001 Společnost udělila cenu Homo Homini za významný přínos k obhajobě lidských práv Min Kou Nainovi, který byl za aktivní účast v demokratickém hnutí roku 1988 odsouzen k dvaceti letům vězení. Trest mu byl později v rámci všeobecné amnestie snížen na deset let, ale z vězení byl propuštěn až počátkem roku 2005. Cenu Homo Homini, která se předávala dne 2. dubna 2001 na slavnostním zahájení mezinárodního filmového festivalu Jeden svět v divadle Archa, převzal za vězněného Min Kou Naina jeho přítel a bývalý studentský aktivista Bou Ťij, tajemník Asociace na podporu politických vězňů (Assistance Association for Political Prisoners, Burma; AAPP), sídlící v Thajsku. V roce 2001 se zástupce Společnosti podílel na přerozdělení finančních prostředků, které Společnost a česká vláda poskytly uprchlíkům z Myanmy žijícím v thajsko-myanmarském pohraničí. Společnost Člověk v tísni uspořádala v letech 2002, 2003 a 2005 tři stáže pro barmské aktivisty v České republice; zúčastnilo se jich sedm členů exilových organizací Barmánců a příslušníků dalších etnických skupin.

Na podporu demokratických sil v Barmě vystupuje ve spolupráci se Společností Člověk v tísni též nově založené Barmské centrum v Praze, Burma Center Prague, založené barmskou komunitou v ČR spolu s českými a mezinárodními podporovateli Barmy.


Kulturní styky


Ještě před vyhlášením nezávislosti Barmy, v září 1947, přijela do země delegace československých studentů, která navštívila Mandalaj a Rangún. Členem delegace byl také později známý indolog dr. Miloslav Krása.

Kulturní vztahy mezi Československem a nezávislou Barmou se rozvíjely od poloviny padesátých let 20. století. V roce 1955, u příležitosti průmyslové výstavy v Rangúnu, uspořádali dr. Otto Kedl a dr. E. Vodičková loutková představení a byly i promítány některé české loutkové filmy. V roce 1957 vystupoval v Barmě Slovenský ludový umelecký kolektiv (SLUK). V roce 1959 mohli barmští diváci sledovat výkony skupiny artistů Československého státního cirkusu, jehož hostování v Rangúnu bylo úspěšné i z propagačního hlediska. Se zájmem se setkaly i výstavy československých fotografií koncem padesátých a na počátku šedesátých let v Rangúnu a několika dalších městech. V roce 1961 uspořádala ČSSR vlastní expozici na mezinárodní kulturní výstavě u příležitosti Sportovních her zemí jihovýchodní Asie a výstavu skla, bižutérie a textilu v Rangúnu.
V březnu 1961 pobývala v Barmě československá kulturní delegace vedená ministrem školství a kultury Františkem Kahudou a delegace Československého rozhlasu. Během šedesátých let navštívili Barmu ředitelé a pracovníci různých kulturních institucí - například Národního technického muzea a Národní galerie v Praze. V roce 1965 v rámci programu obnovy a rozvoje barmského loutkářského umění působily v Barmě dvě československé loutkařky - dr. Eva Vodičková a Jana Havlíková. Československá kinematografie se představila filmem Oldřicha Lip ského Cirkus bude. Rozvíjela se i spolupráce československého a barmského rozhlasu, který do svých relací zařazoval zejména ukázky české a slovenské klasické moderní hudební tvorby. Na stránkách vědeckých i populárně vědeckých časopisů, zejména Archívu orientálního a Nového Orientu vydávaných Orientálním ústavem v Praze, byly publikovány překlady barmských básní a povídek moderních autorů, studie z oboru jazykovědy, literární vědy a moderní historie Barmy.

Z významných barmských kulturních činitelů navštívili Československo v padesátých a šedesátých letech například ředitel Kulturního institutu v Rangúnu U Tha Myat, spisovatelé Dagoun Taya, Min Thu Wun, Thukcha, Lutchu U Hla, Do Ama, hudební znalec a vedoucí barmského rozhlasu U Kchin Zo. V roce 1960 krátce v Praze pobýval i básník a význačný činitel barmského a mezinárodního mírového hnutí Thakchin Koujto Hmain.
V Barmě byla přeložena některá díla české a slovenské literatury. Svého času nejpopulárnějším (a několikrát znovu překládaným) dílem byla Fučíkova Reportáž psaná na oprátce. Byla přeložena i novela Jana Otčenáška Romeo, Julie a tma a z české poezie zejména básně Jaroslava Seiferta. Na filmovém festivalu v Karlových Varech v roce 1957 se českým divákům představila barmská filmová tvorba snímkem Yatanapoum. Karlovy Vary při této příležitosti navštívil U Tin U, režisér filmové společnosti A.1, která film natočila.

V září 1961 hostoval v Praze a v několika dalších českých i slovenských městech barmský pětadvacetičlenný soubor umělců, tanečníků a hudebníků. ČSSR poskytovala od padesátých let Barmáncům stipendia ke studiu na vysokých školách i studijním pobytům ve vědeckých ústavech. V letech 1958-1960 studovali na univerzitě v Rangúnu dva čeští barmanisté, kteří navštěvovali Barmu i v pozdější době. Po roce 1948 působila v Barmě na pozvání místních vládních orgánů nebo v rámci různých mezinárodních organizací (UNESCO, WHO) též řada našich expertů lékařů a vědců.

Zpracováno podle knihy Jan Bečka: Dějiny Barmy (Myanmy) C 2007


SOUVISEJÍCÍ ODKAZY


Zájezdy Barma

TOP Barma - To nejlepší z Barmy - výběr z mapy

Ceník - aktuální ceník všech zájezdů

Letenky - rezervace letenky

Objednávka zájezdu - formulář pro nezávaznou objednávku

Hotely - přehled doporučovaných hotelů